Jedna maminka, nazvime ju Marta, má kamenný obchodík. Po dlhom váhaní sa rozhodne predávať aj online. Veď vraj stačí zobrať niekoľko desiatok €, pár krát kliknúť a e-shop je pripravený.
Paráda, naozaj je to tak. Všetko šlape bez problémov. Marta pridáva produkty, hrajká sa s kategóriami. Postupne spoznáva online podnikanie. Je to väčšia makačka ako čakala, ale nevadí. Baví ju to, prichádzajú prvé objednávky. Postupne sa biznis rozrastá.
Marta si stále viac uvedomuje, že sa potrebuje odlíšiť od konkurencie, že musí byť v niečom lepšia. Základný balíček e-shopu jej už nestačí. Našťastie dodávateľ dokáže vytvoriť čokoľvek na mieru. Síce to už niečo stojí, ale vyplatí sa to. Pridelený tím vývojárov je moc šikovný a spoľahlivý.
Takto to pokračovalo aj ďalšie 2 roky, Marta si nevedela spoluprácu vynachváliť. No potom to začalo škrípať. Programátorská práca značne zdražela, no jej kvalita sa nelepšila. Práve naopak, vývojári sa neustále na niečo vyhovárali. Než upravili nejakú banálnu vec, trvalo to pridlho, niekedy aj mesiac.
Keď táto situácia trvala zopár mesiacov, Marta bola rozhodnutá, že od dodávateľa odíde. Avšak rýchlo si uvedomila, že to nebude také jednoduché:
- Do úprav vložila cez 20 000 € (500 000 Kč). Po zrušení zmluvy by jej žiadny e-shop nezostal. Podobnú čiastku by teda musela investovať znovu.
- Kým sa pripraví a spustí nový e-shop, biznis bude stagnovať (ak už nechce liať peniaze do starého systému).
- Po oznámení odchodu, jej dodávateľ nechcel poskytnúť ani export dát, všelijako sa vykrúcal.
Marta sa teda musela rozhodnúť:
- Buď u dodávateľa zostane a bude dúfať, že sa situácia zlepší (pričom bude od dodávateľa stále viac závislá).
- Alebo odíde a napriek vzniknutým problémom sa pokúsi biznis zachrániť.
Ako sa Marta nakoniec rozhodla, nechám na vašej fantázii. Príbeh je vymyslený, no vychádza z reálnych situácií.
Nechcel som tým povedať, že prenájom e-shopu je zlý. Kým nie je potrebné investovať veľa peňazí do úprav na mieru, je prenájom asi najvhodnejšie riešenie.
Vystríham len predtým, aby si každý poriadne rozmyslel, či sa mu oplatí peniaze nalievať do niečoho, čo nevlastní. Stáva sa potom závislý na niekom, koho ani dobre nepozná.
A to môže položiť celý biznis na kolená. Aj keď je spočiatku spolupráca bezproblémová, môže sa to rýchlo zmeniť. Nikdy neviete, kto zo spolupracujúcej firmy odíde, kto príde alebo kto si ju kúpi.
No, tak k tomuhle říci jediné – that’s true. Podle mě ideální způsob pro začínajícího podnikatele je pronájem, ale jakmile začne uživatel cítit, že se byznys rozjíždí, tak ihned přesedlat na vlastní řešení. Základní balíčky pronájmu jsou ok, ale nechávat si dodělávat něco na míru za desítky tisíc, aniž by to člověk vlastnil, je přece totální pitomost. To je jako opravovat a vylepšovat byt v pronájmu, který nikdy vlastnit nebudete.
Aplikační pronájem je naprosto běžný a fungující model, pokud je dobře uchopen a jsou jasně daná pravidla pro obě strany a to samozřejmě i pro případ nefungující spolupráce (také oboustranně).
Ne každý jedinec nebo firma, která se dostane do stádia, kdy přeroste jednoduchá řešení, nechce open-source nebo se zabývat vlastním vývojem a nemá toliko financí, aby si koupila drahý robustní systém. Je to naprosto ideální.
V takovém momentě už by klient většinou měl mít představu o tom co potřebuje (v ideálním případě).
Pak už je jen otázkou, jak vybrat toho správného developera.
Takový partner by měl jistě mít nějakou historii odpovídající portfolio klientů, o svůj produkt se starat, smluvně garantovat odezvu a být vůči svému klientovi maximálně transparentní (dělení nákladů na vývoj apod.).
A aby se neopakovalo to co Jan popisuje v modelové situaci je i toto třeba smluvně ošetřit.
Bohužel i z vlastní zkušenosti vím, a nebudu jediný, že i to co je na papíře neznamená 100% záruku.
Poctivých firem a jedinců je stále poskrovnu :o(
Jednoznačně souhlasím a klientům proto pronájmy nedoporučuju. Častá výmluva „ale to bude jenom na rozjezd, než to vydělá na něco lepšího“ je nesmysl, který neobstojí právě z důvodů, které jsi popsal.
Mám podobnou zkušenost, kde dodavatel dodal eshop cca v hodnotě 200 000 tis Kč na zakázku, s tím že kódy k eshopu byly jeho a nepředal je. K 200 000 tis bylo třeba připočíst práci lidí z firmy, ktterou jsme odhadovali na 100 000 – 150 000 tis za dobu vývoje, včetně plnění daty. Stejně tak nyní přechází na jiné řešení protože u dodavatele je v pasti. Ceny za rozšíření čehokoliv jsou ceněny zlatem a spolupráce nedává smysl. Bohužel věřit lze jen smlouvě a to jen do té míry, že se alespoň můžete soudit 🙁
Když začínáte, tak Vás nenapadne řešit webhosting, programátory,bezpečnost apod. Pronájem má tu výhodu, že systém je stále aktualizovaný, aspoň u nás!
Je to asi o náhodě, když narazíte na dobré programátory, které to baví neměnily byste.
PS: Postupně měníte maximálně grafika 🙂
„Je to o náhodě“ – no právě.
Dodavatel může být taky prodán, zkrachovat, …
Těch neznámých je spousta.
Vzhledem k tomu, že 99% firem si svůj zdrojový kód hlídá a případná možnost odkoupení je pro Martu finančně úplně mimo, jediné řešení je open-source a jeho úpravy. Což já doporučuju.
Máte někdo i jiné řešení pro Martu?
Jo toto není nic neobvyklého, už jsem se s tím setkal, ale někdy pomůže trochu vyhrožovat, že člověk odejde, pak se dá usmlouvat lepší ceny a hlavně se vývojáři začnou snažit…ale taky to ne vždy funguje.
Ideální rada? Neexistuje…pokud je nějak nastavená smlouva, kterou poruší, tak se zkusit soudit…
V praxi je totiž reálný rozdíl mezi vlastním a pronajímaným eshopem v mnohém mlhavý.
Pokud si nechám eshop vystavět vlastní u větší firmy, kde lze očekávat nějakou stabilitu a zodpovědnost v čase, jako začínající „mamina“ se nedoplatím. Nebo budu jako malý klient jen zanedbatelnou položkou na fakturačním seznamu s odpovídajícím přístupem a servisem.
Pokud půjdu do spolupráce s menší firmou, vystavuji se nemalému riziku. Menších vývojářských studií šijících weby na klíč nebo bastlících CMS jsou mraky a stejně rychle zanikají jako se rodí. Může se stát cokoliv – podcení cash-flow, rozhádají se, odjedou do tramtárie, rozpadne se tým.
Problém pak nastane ve chvíli, kdy mám hotové leta piplané řešení, které potřebuji dál rozvíjet. Málokterý vývojář má gule na to vlézt do „cizího“ řešení, zorientovat se v dokumentaci (pokud existuje) a systém tak jak je převzít. V praxi bude klienta spíš nutit zase do svého vlastního systému.
Jasně, můžu si vybrat nějaký kompromis uprostřed, nechat si navrhnout e-shop čistě a škálovatelně tak, aby mohl bez problémů růst a kdokoliv se v něm vyznal. Ale ruku na srdce, dokáže si tohle „mamina“ pohlídat? Spíš ne 🙂
Z pohledu vývojáře mohu snad jen říci, že VŽDY vznikne určitá závislost majitele obchodu na vývojáři e-shopu. Dám varianty:
1) Marta má pronajatý e-shop. Je závislá na pronajímateli.
2) Marta si nechala vytvořit e-shop na míru, ale protože není programátorka, každou úpravu musí platit, sama si data nevyexportuje atd. Je závislá na vývojáři.
3) Marta používá open source e-shop. Pokud je natolik zdatná, že si vše sama nastaví, tak super. Pravděpodobně dojde do stavu, kdy potřebuje programátora = závislost.
Myslím, že ve vztahu zákazník-dodavatel v rovině intelektuálního vlastnictví (vývoj software) je vždy určitá závislost. Otázkou je, do jaké míry je dodavatel solidní a kolik bude stát případné rozvázání vztahu.
Ještě je zde také možnost nechat si postavit aplikaci, která je modulární, opensource s kompletní dokumentací a velmi otevřeným interface pro další rozvoj. To ale žádný startup nezaplatí.
Ano, ještě je univerzální řešení… každý ať je programátor a e-shop si spravuje sám, ale kdo nám pak bude péct houstičky k snídani.